O Pepovi

Dostal jsem za úkol o sobě napsat vyprávění, jak jsem se stal maskotem Pleskot. Popravdě si ani neumím představit, že by jím měl být někdo jiný a to se nechci nijak chvástat! Píšu to proto, že jsou Pleskoty všechno, co mám – můj domov, moje rodina, většina mých nejhezčích vzpomínek patří právě do tohoto kouzelného místa v Českém ráji. Do Pleskot.

Před mnoha a mnoha lety na místě, kde teď leží pleskotský tábor, žádný tábor dříve nebyl. Stála tam jedna malá chudá chaloupka, kde žil dřevorubec se svoji ženou. A těm jsem se jednoho dne objevil před dveřmi zabalený pouze v hedvábném šátku. Samozřejmě jsem byl ještě malé miminko. Naštěstí se mě s láskou ujali, dali mi krásné české jméno Pepa a vychovali jako vlastního. Dodnes nevím, kdo jsou moji praví rodiče. Říká se, že jsem nechtěné dítě hraběte Kinského z Kosti a jeho služebné. Maminka mi vyprávěla, že jsem se narodil lesním vílám, a proto mám v životě takové štěstí. A tatínek mi řekl, že jsem v lese vyrostl jako houba, tak mě s maminkou utrhli, že si ze mě udělají polívku. Tomu teda moc nevěřím.

Své dětství jsem tedy prožil v chaloupce na skále. Každý den jsem chodil na procházky po okolí, což se stalo i mým největším koníčkem. Dokázal jsem jít třeba celý den bez zastávky a přespával jsem všude možně, kde se dalo. Pak, když jsem prošel všechny okolní cesty, rozhodl jsem se, že vyrazím do světa. Procestoval jsem Indii i Čínu, naučil jsem skákat klokany, s indiány vykouřil dýmku míru a v africkém kmenu Pleskulu jsem ochutnal od šamana nápoj, který mi měl zaručit dlouhý život. Když mi v Grónsku začaly namrzat palce u nohy, rozhodl jsem se, že se vrátím domů.

Když jsem dorazil do Českého ráje, všechno bylo jinak. Kouzelný nápoj mi umožnil cestovat tak dlouho, až se knížky proměnily v televize, oheň v elektriku a nohy v automobily. Chaloupka, kde jsem žil se svými rodiči byla opuštěná, stejně tak jako nejbližší okolí. Rozhodl jsem se, že se pokusím děti současné doby opět aspoň na chvilku odtrhnout od počítačů a televizí a vrátit do přírody, kde je stejně nejlépe. Domluvil jsem se s pár turisty a sportovci z Turnova a vybudovali jsme na skále, které říkám domov, ten nejkrásnější tábor, který jsem za svůj dlouhý a zcestovalý život měl možnost vidět. A podle afrického kmene, díky kterému tu můžu být s vámi doteď, jsme tábor pojmenovali Pleskoty. A já jsem se stal táborovým maskotem.

A dál to znáte… Dnes už jsem starý a nohy mi tolik neslouží. Proto odpočívám u směrníku a radím lidem správný směr. Nejčastěji je ale posílám do Pleskot, protože hezčí místo stejně neznám. A občas za mnou chodí moje milovaná Ivanka Formanová. Já ji vyprávím příběhy z cest a ona mě na oplátku maluje na webové stránky, aby se děti o našem táboru mohli dozvědět, co nejvíc.

A to je celý příběh. Tak přijeďte na tábor! Já se tam možná za vámi přijdu podívat… jestli mi to teda zdravíčko dovolí.

Ilustrátorka Ivana Formanová